Niagarské vodopády - přírodní klenot na hranici USA a Kanady

Niagarské vodopády patří spolu s Grand Canyonem a Yellowstonského parkem mezi nejzajímavější přírodní atrakce USA a asi i proto, jsem se na ně těšil víc, než na betonovou džungli - New-York. Jelikož jsme přistávali v Torontu, procházeli jsme přes hranici mezi Kanadou a Spojenými státy přímo u vodopádů.

Obrovské. Niagarské Vodopády jsou opravdu obrovské a pohled z kanadské strany na "Horse Shoe Falls" s šířkou téměř 800 metrů a výškou více než 53m vyráží dech zejména  v podvečer, když jsou krásně osvětlené.

Vemte si určitě nepromokavou bundu, neboť miliony kapek tříštící se vody o skály stoupá vzhůru a prší na lidi, fotoaparáty a vše, co se přiblíží. Fascinující. Je neskutečné, jaké množství vody se valí pár metrů od vás a s hlukem strhává všechno dolů Niagara. Tato řeka, která vznikla působením ledovce před desetitisíci lety, má jen 56 km a odvádí vodu z výše položeného Erijského jezera do Ontarijského jezera.

Později jsme si Niagarské vodopády byli podívat i z americké strany, kde na moje překvapení působily mnohem přírodnější, díky parku a travnatým plochám, které je obklopují. Chápu, že 10 milionů turistů ročně je dostatečný důvod pro Kanaďany na budování restauraci, parkovišť, suvenýrových obchodů a množství dalších atrakcí, avšak některé výškové budovy, kasina a hotely opravdu kazily dojem z této krásné přírodní atrakce. Samozřejmě, že mnohé vodopády jsou vyšší, hezčí a podmanivější, avšak i ty Niagarské mají něco do sebe a tak doporučuji jejich návštěvu. Pokud vás nudí pohled na padající vodu, počkejte si na nějakého blázna, který bude chtít využít Niagarské vodopády na 5 minut své slávy. Zmíním pár odvážlivců, kterým právě Niagarské vodopády pomohli zapsat do historie.

Zajímavosti o Niagarských vodopádech

Skok v sudu

Annie Taylor v roce 1901, jako první osoba oficiálně dokázala projít přes niagarské vodopády a přežít. Šedesát roční učitelku spolu s kočkou 24. října 1901 přivázali do speciálního sudu a pustili dolů proudem. Vytáhli ji ze sudu o 17 minut po pádu živou a zdravou. Bohužel požadovaného bohatství a slávy se nedočkala.
Bobby Leach se v roce 1911 pokusil o něco podobného v ocelovém sudu, avšak strávil 23 týdnů v nemocnici, aby se zotavil s nesčetných zlomenin a zranění. Ironií osudu bylo, že o 15 let později zahynul na Novém Zélandu po uklouznutí na pomerančové slupce.

Plavba divokou řekou

Kromě samotného pádu dolů vodopády se více snažili o splutí divoké řeky Niagara.Kapitán Joel. E. Robinson se jí přeplavil v létě 1861 poté, co jeho loď prodali v dražbě.

Plavci

O první pokus přeplavat tuto řeku se pokusil kapitán Matthew Webb, muž, který jako první přeplaval kanál "La manche" mezi Francií a Velkou Británií. V roce 1883 se pustil dolů proudem, avšak velmi brzy zmizel pod hladinou a jeho tělo našli až o 4 dny později v městečku Lewiston, ve státě New York. Úspěšně proplul řekou už o tři roky později bostonský policista William Kendall

Akrobat Jean Francois Gravalet, známý také pod přezdívkou "Velký blondýn", byl prvním z množství akrobatů, kteří se pokusili projít přes Niagarské vodopády po laně. V létě roku 1859 tento cirkusák o 17:00 vykročil na lano, po cestě se dokonce osvěžil z láhve, kterou si vzal, dokonce na laně udělal kotrmelec. Později se snažil do historie zapsat ještě výraznější, a proto si to zopakoval později vícekrát, na kole, se zavázanýma očima, tlače kolečko, se svázanýma rukama a nohama, dokonce jednou uprostřed lana začal připravovat omeletu.